"Kapitalismus a česká společnost"
Pokud jste si brousili zuby na to, že si v naší knihovně půjčíte a přečtete knihu Otty Urbana "Kapitalismus a česká společnost" - zapomeňte! Knihu vám rádi půjčíme, ale připravte se na zážitek, který lze nazvat neopakovatelným, brutálním, masochistickým a bolestivým.
Jedná se o četbu tak náročnou a těžko uchopitelnou, že už na první stránce první předmluvy to slabší povahy vzdají. Tato monografie je senzační už tím, že má kromě úvodu, napsaného samotným autorem, ještě jednu vysvětlující studii /od V. Havelky/ před tímto úvodem a dvě další krátké stati /od F. Dudka a J. Kořalky/ za Urbanovým textem.
V tomto ohledu trochu připomíná slavné dílo autora SF Stanislava Lema "Dokonalá prázdnota". Přestože jste tuto Lemovu věc jistě všichni dávno četli, připomeneme, že se jedná o sbírku recenzí na neexistující knihy. Na dvou stech stranách se autor zabývá díly, která si vymyslel a která existují jen v jeho fantazii. Představují se zde beletristická díla, která jsou ve většině případů poněkud zvláštní, v těch ostatních případech naprosto ujetá a vzdálená jakémukoliv kontaktu s realitou. Jako malou ukázku si dovolujeme připomenout začátek recenze na román Joachima Fersengelda "Perycalipsys":
Joachim Fersengeld je Němec, který svou Perikalypsu napsal nizozemsky /kterýžto jazyk, jak uvádí v předmluvě, skoro nezná/ a vydal ji ve Francii, odedávna proslulé špatnými tiskovými korekturami. Pisatel těchto řádků ostatně nizozemsky také neumí, ale podle titulu knihy, anglického úvodu a nečetných srozumitelných výrazů v textu došel k názoru, že by recenzi přece jen svedl.
Pan Havlíček píše /na straně 12 dole/:
Weberova nominalisticko-konstruktivistická reinterpretace Marxe měla ovšem zároveň silně kritické rysy, a - jak se Otto Urban mohl v oné době vyslovovat jen soukromě - silně ho ovlivnila; bez weberovského pozadí by zůstala kniha "Kapitalismus a česká společnost" do určité míry nesrozumitelná. Ovšem proti Weberově záměru porozumět především individuální kauzalitě dějin, a do jisté míry vlastně i proti výhradně deskriptivní orientaci historické společenské vědy šla Urbanova pojmotvorba více vstříc modernímu strukturalistickému vidění problematiky /která u Webera jako možnost existovala spíše jen latentně/: historické pojmy nesměly být definovány obsahově, ale funkcionálně, prostřednictvím vymezení úkolů, které ve společnosti ty které jevy mají, a funkcí kterou plní
Všimli jste si toho také? S tímto vysvětlením se pak kniha čte daleko snadněji! Děkujeme!
Nechceme v žádném případě snižovat důstojnost, pověst a schopnosti pana Urbana, jen varujeme naivní a nezkušené čtnáře před skokem do Maelstroemu!